Základy pro rodinný dům: Betonové ztracené bednění pro základy (3.)

Základy rodinného domu tvoří většinou betonové základové pasy. Jejich vytvoření spočívá ve vylití výkopu betonem a následně zděním a betonáží ztraceného bednění. Proč se ztracené bednění používá? A jak správně ztracené bednění na základech vyztužit ocelovou výztuží? A jak postupovat u podsklepeného objektu?

Po začištění základové spáry a vylití základového pasu první vrstvou betonu o minimální pevnosti C12/15 - X0 a jeho alespoň částečného vyzrání přichází na řadu vytvoření bednění pro další etapu betonování základu. V současnosti se jedná výhradně o bednící betonové mrazuvzdorné tvárnice se standardní výškou 250 mm, délkou 500 mm a šířkami od 150 do 500 mm.

Detail soklu – ztracené bednění a tepelná izolace

První řada tvarovek se ukládá na cementovou maltu do vodorovné roviny. Důvod použití těchto tvarovek je vcelku prostý. Pro provedení základu v místě nad terénem počítejme, že musíme provést skrývku ornice v mocnosti 0,2-0,3 m a základ by tak nebylo možné bez bednění vylít. Teoreticky lze použít i bednění prkenné či OSB desky. Ovšem ztracené bednění, jak název napovídá, zůstává součástí základu a zároveň nám z vnější strany tvoří rovnou plochu pro vytvoření svislé části hydroizolace a její vytažení min 0,3 m nad úroveň upraveného terénu. Na tuto svislou plochu je celoplošně nalepena pomocí modifikované asfaltové stěrky (případně kotvená u vyššího zatížení soklu – např. soklové obkladové pásky) svislá tepelná izolace základového pasu. Hloubka zatažení této izolace pod terén je součástí návrhu projektanta a udává tak potřebnou výšku a počet bednících tvárnic. V některých případech jednovrstvého zdiva s dostatečnou tloušťkou tepelné izolace v podlaze není tato svislá izolace potřebná – vše je předmětem důkladného návrhu a řešení dvourozměrného teplotního pole.

Ocelová výztuž ztraceného bednění

Konstrukční vyztužení těchto bednících tvarovek je nezbytné – jedná se v podstatě o stavebnici a jednotlivé tvarovky vytvářejí svými stěnami mezi sebou předěly při vylévání betonem a vznikají tak nespojité segmenty. Proto se provádí spojení těchto segmentů jak svislou, tak vodorovnou betonářskou výztuží. Standardní průměr vodorovné žebříkové výztuže je 10 mm třídy B500B. Vodorovná výztuž se umísťuje k okrajům tvarovek, tedy k vnitřnímu a vnějšímu okraji, a prochází průběžně všemi tvarovkami. Toto vyztužení je důležité také z hlediska tlaků, kterými je ztracené bednění namáháno při zhutňování podsypů pod podkladním betonem. Napojení výztuže se provádí s přesahy min 300 mm, případně svařováním s přesahem 100 mm.

Svislé vyztužení se provádí shodnými pruty betonářské výztuže ve vzdálenosti 250 až 500 mm u vnějšího a vnitřního okraje bednících tvarovek. Tyto pruty je nutné kotvit do již vylitého základového pasu např. pomocí chemické malty, případně je zapíchnout do čerstvě zalitého pasu. U druhé varianty je nutné dbát na vysokou přesnost, což vede k tomu, že se velice často na stavbách setkáváme s touto svislou výztuží pouze uprostřed šířky tvarovek a ve vzdálenosti 500 mm i více (viz obrázek 3 a 4). Je nutné si uvědomit, že takto umístěná výztuž v ose bednění je v podstatě úplně zbytečná, jelikož se nachází v oblasti neutrální osy, tedy tam kde je nulové napětí v ohybu od případné excentricity zatížení ze svislé nosné konstrukce, která je často vnášená do základu vlivem vyloženého soklu. Umístění výztuže je konstrukční (neplní tedy nosnou funkci) a je potřeba ji správně a efektivně rozmístit. Po umístění výztuže je nutné tvarovky důkladně navlhčit a následně vybetonovat betonem minimální třídy C16/20 - XC2. Maximální výška betonáže bez boční podpěrné konstrukce je 1,0 m, tedy 4 řady tvárnic. Při betonáží je doporučeno vylévat poslední řadu bednění pouze do poloviny jeho výšky. Při betonáži podkladní betonové desky tak dojde k lepšímu spojení a vytvoří se zámek mezi bedněním a podkladní deskou. Nezapomínejte na ošetřování betonu po jeho zavadnutí – kropení, mlžení, zákryt tkaninou či jiné obdobné ošetřování proti omezení smršťování.

Obrázek 3 – absence vodorovné výztuže, neefektivně umístěná svislá výztuž v ose bednění ve vzdálenostech 500 nebo 250 mm. Znázorněné šipky ukazují, kam přesunout svislou výztuž pro její efektivnější využití – její spotřeba se nemění.

Obrázek 4 – oproti obrázku 3 vhodné umístění svislé výztuže, která se přesune k okrajům bednění. Doplněno vodorovné vyztužení. Toto schéma vyztužení lze považovat za minimální doporučení.

Suterénní zdivo u podsklepeného objektu

U podsklepených objektů tvoří tyto bednící tvarovky zároveň suterénní zdivo, které je namáháno tlakem zeminy a tyto svislé konstrukce je nutné navrhovat s ohledem na působící zatížení a provádí se na základě statického výpočtu (viz obrázek 5). Je důležité si uvědomit, že ačkoliv se jedná o velmi oblíbený materiál, zejména u staveb svépomocí, stále se jedná o nosnou konstrukci, a ta vyžaduje statické posouzení.

Obrázek 5 – vyztužení suterénního zdiva u podsklepené budovy dle statického výpočtu.

Veškerý popis konstrukčního vyztužení, druh použitého betonu a rozměry tvarovek musí být součástí projektové dokumentace a zde uvedené hodnoty jsou minimální.

Ing. David Šotkovský